V týdnu od 8.2. - 12.2.2021 probíhalo online Erasmus sympozium, při kterém kolegové ze zapojených států (Polsko, Itálie, Španělsko, Turecko)  sdíleli nové formy a metody výuky se zaměřením na výuku v přírodě, pohyb a environmentální důrazy v umění. Tento program je všem důvěrně známý díky konání jeho části na naší skole v říjnu 2019, kdy naši zahraniční partneři odučili několik velmi zajímavých hodin.

Vedoucí italský tým byl nucen zvolit tuto formu sympozia vzhledem k pandemické situaci.

Jsme rádi, že jsme se alespoň takto mohli zúčastnit.

NATURAL EDUCATION FOR DIGITAL STUDENTS

Naše škola je zapojena jako partner do mezinárodního projektu 

NATURAL EDUCATION FOR DIGITAL STUDENTS.

Naši další partneři jsou školy z:

ITÁLIE

ŠPANĚLSKA

POLSKA

TURECKA

Erasmus +, Španělsko

V rámci projektu Erasmus+ se nejdřív jelo do španělského Santanderu. Cesta letadlem i veškeré přestupy byly dokonale promyšleny do posledního detailu. Dokonce i se zpožděním se počítalo. I když vyčkávání v řadě na odbavení spíš vyčerpává, na hotel jsme dorazili unaveni, ale v pořádku.

Druhý den si celá naše skupina vyrazila na prohlídku města, možná se to nezdá, ale i ve městě se dá nachodit mnoho kilometrů, ulovit velké množství krásných momentů a využít jazykové schopnosti. Co se týče stravování, měli jsme štěstí na restaurace, jídlo, cenu i obsluhu. Většina Španělů je vstřícné povahy, pomohou, když je to v jejich silách, ale nejlépe v jejich rodném jazyce. Někteří zarytí vlastenci se s cizinci odmítají bavit jakýmkoli jiným jazykem, než jejich mateřským.

V rámci seznámení s ostatními státy (Itálie, Polsko, Turecko a hostující Španělsko) nás bohužel před školou nečekal žádný vyslanec, díky kterému bychom si byli jistí, že se nacházíme na správném místě. Zde přišla vhod dobrá komunikační znalost anglického jazyka. Seznámení proběhlo velmi rychle a nepřehledně, než jsme zjistili, kdo patří k jaké zemi, přišla na řadu prohlídka školy. Španělé mají výuku základní školy odstartovanou dvouletými děti, což je podobné s Českou republikou, jelikož se dnes již většina škol spojila s těmi mateřskými. Škola Calasanz v Santanderu je sice prostorná a žáci mají spoust sportovního využití před vyučování, o přestávkách i po něm, ale z bezpečnostního hlediska a vybavenosti bych ji zařadila do nižší střední třídy. Nejednou jsem si představovala katastrofické scénáře, kterým se raději vyvarovat.

Původní program sepsaný a předem zaslaný se však několikrát změnil a my vlastně ani nevěděli z jakého důvodu. Po prohlídce následovala cesta celým městem až k jeho středu, kde sídlila radnice. Pro ty, kteří jsou zvyklí na přesně naplánovaný program, odstartovala skoro hodinová přednáška koloběh neplánovaných, přehozených a velmi zvláštně rozmístěných výletů. Celý tento den završil večerní meeting, kde se představovaly školy celého projektu. Není v mých silách sepsat, co se o schůzi dělo, vím však, že podávané informace nebyly vždy úplné a na to nejsme zvyklí.

Následující den jsme si všichni užili ze všeho nejvíc. Návštěva přírodního parku Cabárceno byla velmi příjemná, počasí nám přálo, slunce svítilo a Španělé se touto krásou mohou opravdu chlubit. Další dny však už takový aplaus neměly, počasí se náhle zvrtlo, nikdo pomalu ani netušil, kde se zrovna nacházíme, či kam dále pojedeme a vše obohatilo bahno přitáhnuté na botách.

Mě osobně se celý pobyt ve Španělsku velice líbil, opět jsem použila španělštinu, oprášila angličtinu a viděla svou oblíbenou zemi s jinými lidmi, než známe z České republiky. Vyzkoušeli jsme mnoho jejich národního jídla (bocadillo – různé malé bagetky, quesada – sladký sýrový koláč, jamón – sušená šunka a mnoho další velmi chutných dobrot) a v neposlední řadě se v prosinci podívali k moři.

Největší mínus bych přisoudila odlišným podmínkám, kdy jsme měli jako povinnost s sebou vzít děti, což jiné státy nemusely. Myslím si, že projekt Erasmus a jeho jakákoli podoba, by měla být hlavně pro děti.

Vypracovala: Mgr.Lucie Jokielová - učitelka školy

V rámci projektu Erasmus+ jsme navštívili SABBEDÍN TURKER ILKOKULU v Istanbulu

Základní škola Měcholupy v Istanbulu „ERASMUS+“

       V letošním školním roce se naše škola zapojila jako partner do mezinárodního projektu NATURAL EDUCATION FOR DIGITAL STUDENTS. Naši další partneři jsou školy z: Turecka, Španělska, Polska, Itálie.

         V týdnu 11.3-15.3. jsme s žákyněmi naší školy v rámci projektu Erasmus+ navštívili Istanbul v Turecku. Turecko je stát ležící z větší části v malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě. Hlavním městem Turecka je Ankara. Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Jen pro zajímavost Česká republika má přes 10 milionů obyvatel, Istanbul kolem 15 milionů. Do historie se Istanbul zapsal pod různými jmény- Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad. Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje úžina Bospor. V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města, původem ještě z dob římské říše.

        Skvělí hostitelé ze školy SABEDİN TÜRKER İLKOKULU nám poskytli mnoho informací o základním školství, umožnili nám prohlédnout si celou školu, sledovat její každodenní činnost a naši zvědavost a zájem nijak neomezovali. Turci se na naši návštěvu velmi pečlivě připravili. Vždyť hosté z Evropy nepřicházejí každý den.

       Navštívená základní škola měla pouze 1. stupeň, její součást byla i škola mateřská. Náhled do fungování 2. stupně školy jsem sice postrádala, přesto jsem se snažila poznat na místě co nejvíce. O překvapení nebyla nouze. Tak například stejnokroje. Děti nosí slušivé uniformní šaty a je jim v nich nepochybně dobře. Jednotné šaty působí na děti z chudších i majetnějších rodin pozitivně. Ve škole totiž stírají sociální původ a mezi dětmi nevznikají napjaté vztahy plynoucí z rozdílné životní úrovně rodin. Zdálo se mi (a učitelé to potvrzovali), že děti kamarádí systémem každý s každým.

       Druhé překvapení byly počty dětí ve třídě. V každé třídě bylo 46 až 48 žáků. Učitelé jsou na tento stav zvyklí a nepovažují to za nic neobvyklého. Také ve třídách mateřské školy bylo kolem třiceti dětí – současně však s nimi pracovaly dvě učitelky.

       Dalším překvapením byly styly výuky. Matematika je založena na problémových úlohách typu matematických hříček a hlavolamů. Bohatá grafika učebnic přímo vybízela ke hře s čísly, obrazci, tělesy a řadou předmětů nejrůznější povahy. Ve vyšších třídách 1. stupně se malí Turci učí angličtinu. Nevím, čím a jak jsou motivováni, ale usilovně se snažili tento jazyk uplatnit. Naše děti se bojí v cizím jazyce mluvit, nejsou-li si jisté, že mluví správně. Zkrátka bojí se (stydí se) chyby. Malí Turci nikoli. Pokud jde o celkový dojem, zdálo se mi, že pro turecké děti je škola opravdu zajímavá. Možná je to i tím, že tolik nekoukají na televizi, nemají mobily a další produkty techniky, jimiž jsou naše děti přesyceny. O to víc si spolu povídají a hrají. Ve škole prý není nic, co my nazýváme závistí nebo šikanou. Zato jsou turecké děti zejména o přestávkách mnohem pohyblivější a hlučnější než naše. Učebnice jsou velmi hezké, na hlavní předměty mají při formátu 20 x 25 cm cca 100 stran a bohatou grafiku.

      Turci jsou pohostinní, zdvořilí a vysoce profesionální lidé, pracují velmi tvrdě a dlouho. Po celý týden se nám věnovali s vysokým nasazením a ukázali nám mnoho krásných památek. Navštívili jsme například Hagia Sofia čili chrám Boží Moudrosti, Mešitu sultána Ahmeda, která díky obložení stěn modrými dlaždicemi je též známa jako Modrá mešita, Galatskou věž nebo též jménem Kristova věž, Palác Topkapi, který byl oficiální rezidencí osmanských sultánů a zároveň centrem vlády nad celou říší v letech 1465 až 1853. Krásnou lodičkou jsme připluli k Dívčí věži, která se nachází na malém kamenném ostrůvku u ústí Bosporu. Byla vybudována v 18. století a dnes se v ní nachází luxusní restaurace, kde jsme ochutnali ty nejlepší turecké speciality. Pluli jsme na velké lodi přes Bospor. Bospor je průliv mezi Černým a Marmarským mořem na severozápadě Turecka. Tvoří také část hranice mezi Evropou a Asií. Je dlouhý 31 kilometrů, v nejužším místě široký 700 metrů a s nejmělčí hloubkou 13 metrů. Po obou březích se v jižní části rozkládá město Istanbul. Průliv je překlenut třemi silničními mosty. 

       Poznali jsme kousek nádherné turecké kultury z bezprostřední blízkosti, otevřenost, srdečnost a pohostinnost tureckých přátel. Nabyli jsme spoustu zkušeností a znalostí, které se teď snažíme využívat při předávání vědomostí našim žákům, ale které také sdílíme s našimi dalšími kolegy. Zkušenost pro nás byla velmi přínosná a inspirativní. Seznámili jsme se také s učiteli z různých evropských států a navázali s nimi kontakty pro další mezinárodní spolupráci. Myslíme si, že takovéto zahraniční pobyty by měly být samozřejmou součástí celoživotního vzdělávání učitelů.

                                Mgr. Helena Gondeková

Základní škola Měcholupy se účastní projektu Erasmus +

Polsko Toruń 2. 6. 2019 – 8. 6. 2019

Cesta do Polska byla příjemná až na velmi horké počasí. Naštěstí jsme v pořádku dorazili v počtu 5 osob do hotelu. Tento hotel nesl krásný název Sowa . Město Toruń bylo velmi okouzlující a na každém rohu jsme mohli najít obchody s perníčky, různá vyobrazení andělů, koček a mnoho pouličních kejklířů. V samém středu města a zároveň před naším hotelem se nacházela socha Mikuláše Koperníka, rodáka a významné osobnosti tohoto města.

Následující dny se střídaly různé aktivity připraveny polskými pedagogy, meetingy a ukázky vyučovacích hodin. Sportovně založená škola, kde jsme trávili většinu času, patřila mezi jednu z největších škol v Polsku, což byla pro nás opravdu zajímavá zkušenost.

První den nás žáci provázeli po škole a učebnách, následovala společná aktivita se všemi zástupci zemí, kde se diskutoval celý projekt a následující program. Projekt NATURAL EDUCATION FOR DIGITAL STUDENTS = Jak dostat studenty od elektroniky ven do přírody). Projektu se účastní zástupci Itálie, Turecka, Španělska, Polska a Českou republiku reprezentuje naše škola z Měcholupy u Žatce.  Celý projekt je velmi zajímavý a důležitý pro všechny z nás. Počínaje konverzací v angličtině, přes zkušenosti s různými zeměmi až po různorodost školského systému.

Lucie Jokielová, učitelka